 Společenské akce nevyhledávám, ale lesní svatba Báry a Ďábla byla výjímečná z mnoha důvodů.
Tak jednak byla krásná. Opravdu v lese, opravdu přírodní a kultivovaná akce, bez kýčovitých zvyků, cinglátek a neupřímných gest. A krásní byli také novomanželé, usměvaví, šťastní a spokojení bez nervozity. Tím pádem bylo krásné i počasí. Kdybych měl mít někdy svatbu, chci, aby vypadalo takto!
Navíc je Ďábel mým nejstarším kamarádem, se kterým se dodnes vídám. Poznali jsme se 2. září 1991, tedy už před více než 22 lety, když jsme spolu usedli do lavic 1. B ZŠ Ronovská v Adamově. Kdybychom tehy tušili, že spolu projdeme třemi školami, abychom se nakonec znovu potkali na univerzitě, budeme spolu klubařit i skautovat, navštívíme desítky cizích zemí a taky prožijeme nejednu pernou chvíli, asi bychom tomu ani nedokázali uvěřit.
S Bárou se sice neznáme tak dlouho, ale už je to taky pěkných pár let. Neviděl jsem nikoho, kdo by se k Ďáblovi lépe hodil, nikoho, s kým by byl tak rád (to platí i naopak). Procestovali jsme společně Balkán a i když jsem tyhle legendární akce ještě nezpracoval pro web, patří mezi ty, na něž se prostě nezapomíná. O Báře raději moc psát nebudu, místo toho, se budu jenom těšit, až se uvidíme, jak mě za tenhle článek zase profesionálně setře ;-)
Fotky nemám, po třech tisících obrázků z USA jsem nechal foťák odpočívat. Ono ale stejně nemá smysl fotit na místě, kde se nachází tak dobří fotografové jako Ďábel.
Takže ještě jednou, se šťastnou slzou v oku: vše nejlepší!
|
